PROČ ZAPOMÍNÁME NA KLÍČOVÝ NÁSTROJ PRÁCE S MYSLÍ?

Každý by chtěl, aby šlo učení téměř samo, bez tlaku a naprosto přirozeně. Málokdo už si ale vzpomene na studium efektivního učení, které se v každém odvětví liší, a přitom je pro správné pochopení problematiky stěžejní. Jak ale změnit tradiční návyky a konečně se učit s lehkostí? Nalaďte se nyní na představu upgradu myšlení, úroveň superinteligence. Ukážu vám funkční nástroje, o kterých se však ve školách učí jen výjimečně a navíc okrajově. 

Pojďte se nejprve zasnít…

Na chvíli si představte školu, kde jsou studenti namísto pasivního přijímání informací vedeni k přirozenému objevování toho, jak funguje mozek, a jsou tak zapojeni do širšího chápání souvislostí. Představte si každodenní radost z poznávání, namísto školní “prudy” a nuceného „nalívání informací“.  Škola budoucnosti, kde učení není o memorování dat a faktů, ale o hlubokém pochopení a propojení konceptů. Představte si absolventy, kteří ve svých zaměstnáních excelují ve schopnosti tvořivého myšlení a hlubokých vhledů. Firmy, jejichž součástí jsou vysoce kvalifikovaní lidé, kteří pro ně díky tomu přirozeně získávají zásadní konkurenční výhody, a proto jsou také štědře oceněni. Utopie? Nikoli. Jen zřídka se vyskytující situace. To je však příležitost pro progresivně smýšlející jedince, a tedy možná i pro vás. 

Myšlenkové mapy jako cesta ke splněným snům

To, co se může zdát jako vysněná realita, je možné. Jednou z cest, jak tohoto cíle dosáhnout, je právě využití myšlenkových map. Přesto tato cesta zůstává málo prošlapaná. Proč je tomu tak? Kde jsou řešení? Některá z nich odhalíte v dalších řádcích. 

Myšlenkové mapy jsou pro mnoho lidí velkou neznámou nebo jsou používány nesprávně, lze tak snadno nabýt dojmu, že přináší pouze minimální efektivitu. Opak je ale pravdou. Při správném zpracování nejsou jen nástrojem vhodným do škol pro učitele a žáky, jsou využitelné pro každého a každý den. Od rodičů, přes manažery, podnikatele, kreativce, až po lékaře.
Studentům pomohou  zvládnout učební proces, napomáhají ke kreativnímu myšlení a pomáhají významně ke zlepšení jejich metakognitivních dovedností.

Učení by totiž nemělo být jen o absorpci informací, ale o rozvíjení schopností, které nám pomohou tyto informace lépe pochopit a použít. A to je něco, co žádná data nebo letopočty nemohou nahradit.

Myšlenkové mapy tak mohou v tomto procesu sehrát nezastupitelnou roli, ale jen pokud se s nimi umí správně pracovat. 

Jak fungují myšlenkové mapy?

Myšlenkové mapy jsou úžasným nástrojem pro učení, protože aktivují obě poloviny našeho mozku – logickou i kreativní. Zajímavé tedy je, že tak silný nástroj zůstává ve vzdělávání až příliš často opomíjený, a tak chybí ve výbavě většiny absolventů, kteří kvůli tomu mají v mysli zapnutý pomyslný omezovač rychlosti. Dokáží tak přemýšlet sotva jen na dva z pěti převodových stupňů rychlosti mozku.

Jedním z důvodů „šnečí rychlosti“  je tradice a zvyk.  Ve světě špičkových firem znají pojem „jízda na mrtvém koni”. Toť rozšířená strategie v oblasti školství od základního stupně po ten nejvyšší. Vzdělávací systém je dominantně postaven na předávání suchých dat více, než smysluplných  informací. Tato praxe předávání střípků dat byla smysluplná snad před desítkami let, nikoli však v exponenciálně se rozvíjejícím světě. 

Někteří učitelé myšlenkové mapy považují za bezvýznamné, protože se originální mind mapping nesnažili do hloubky pochopit. Ve školství totiž převládá levomozková představa, tedy že vysvětlováním a soustředěným poslechem se děje učení. Jenomže bez pochopení rozdílu mezi disociací a asociací je skutečně efektivní učení naprosto vyloučené. 

Existují však i osvícení učitelé, kteří úspěšně začleňují myšlenkové mapy do svých hodin. V jedné základní škole se například učitel rozhodl použít myšlenkové mapy k výkladu historických událostí. Přes počáteční jinakost postupem času studenti  začali chápat dějepisné souvislosti a vztahy mezi různými fakty i událostmi. Výsledkem bylo, že lépe pochopili historický kontext, ale také si zapamatovali více informací a byli schopni je lépe interpretovat dál.

A když k tomu přidáte zásadní principy z mé knihy Ovládněte svůj mozek, tak už vás dělí jen asi šest až deset map napojených na vám blízká témata od znovuzískání drahého životního času, který byste jinak trávili nad neefektivním nasáváním informací dle zajetého školního modelu učení. Ještě předtím, než díky myšlenkovým mapám upgradujete svou mysl na úroveň superinteligence, výrazně vám zrychlí a usnadní cestu k načerpání jakéhokoliv tématu. Kdokoli se tak díky nim může snadněji stát skvěle placeným expertem. 

Je rozdíl mezi „dělat věci správné“ a „dělat věci správně“

Těžko mohou lidé mapy správně používat, když jim chybí možnost prožitku z mapování osobně přínosných příkladů. Proto chybí také získání zkušenosti napojené na správné stupně neurologických úrovní. Této skutečnosti přispívá i 90% převaha pseudoodborníků v této oblasti, a to především z řad softwarových firem, kteří se zasloužili o šíření mýtů o mapách a masově propagujících elektronické bubliny spojené čárami za myšlenkové mapy.

To je zásadní omyl, který spolu s dalšími prvky vede k tomu, že bývá ohromný potenciál myšlenkových map promarněn. Je to podobné jako kdyby instruktor lyžování učil studenty jezdit na snowboardu a myslel si, že je to to samé. Hromady teoretiků se vydávají za odborníky poté, co si přečetli články jiných teoretiků či shlédli lákavě graficky zpracovaná videa jiných rozmnožovačů mýtů, kteří svůj amatérismus před druhými kamuflují designem koupeným v databankách grafických prvků. 

Zažil jsem na vlastní oči lektory paměti a učení, kteří kopírovali z internetu chybné příklady a prezentovali je kurzech pro pedagogy a vědecké pracovníky, kteří jim za to tleskali. Smutné. Skutečná věda a funkčnost poslední roky zapadá mezi stovkami výplodů od youtuberů, kteří mají myšlenkovou úroveň čtvrté cenové skupiny oproti lidem, kteří odvádí profesionální práci jako jsou např. Petr Mára, Kovy, Jirka vysvětluje věci.  

Vytváření pravých myšlenkových map je na rozdíl od pasivního podtrhávání časově náročnější, ale výrazně efektivnější. Jenomže efektivita a time management ve školách? Opravdu do hloubky a prakticky rozumí těmto pojmům? 

Učitelé se často cítí přetížení množstvím látky, což je typické i pro manažery, kteří nedomyšleně preferují kvantitu nad kvalitou a přínosem.  Představa „nemám čas na experimentování s novými metodami, a proto se budu držet starých, byť  je přínos velmi nízký, je jedním z největších brzd vývoje. Tak totiž dochází k implicitnímu podsouvání – držte se starého. S tímto přístupem však podporujeme bez přehánění zánik této civilizace jako celku. Má to řešení? Pokud by bylo možné zavést povinnou četbu pro pedagogy, vyškrtal bych naprostou většinu děl, jimiž se aktuálně věnují, a na jedno z prvních míst dal knihu: „Sedm návyků vůdčích osobností pro úspěšný a harmonický život“  od Stephen Covey.

Dokud totiž lidé nepochopí nadčasové principy, které Covey uvádí, nezačne v tomto světě vznikat skutečné myšlení, které pro harmonický život tak potřebujeme. Teprve potom budeme také chápat, jak proaktivně jednat, abychom přežili. Mimochodem, kdybychom udělali průzkum veřejného mínění, do kterého bychom zahrnuli i pedagogy, s hrůzou bychom zjistili, že lidé častěji používají slovo ‚‚utrácet‘‘  místo ‚‚investovat‘‘.  Peníze, čas i úsilí. Jak to cítíte Vy? Investujete nebo utrácíte? Investice času totiž vede k univerzální upgradu v životě, ať už se týká čehokoliv, v našem případě do vytváření myšlenkových map. Ovládnutí tohoto účinného nástroje vyžaduje víc než jeden či dva pokusy. 

Nejlepší čas na změnu je právě teď

Možná by bylo na čase přehodnotit naše přístupy k výuce. Místo toho, abychom se soustředili jen na předávání informací, měli bychom se více soustředit na to, jak tyto informace předávat i přijímat. Právě myšlenkové mapy mohou být v této transformaci výuky silným nástrojem. Ačkoli přechod může být náročný a vyžadovat určité úsilí, výsledky mohou být pro každého jednotlivce neocenitelné.

Ve světě, kde jsou informace všude kolem nás, je stále důležitější nejen vědět, ale také chápat. A to je přesně to, co myšlenkové mapy mohou nabídnout. Proto je na čase, abychom jim ve výuce věnovali více pozornosti. Učíme se celý život, a bude to potřeba více než kdykoli jindy. 

Ne zítra, ne až vás doženou okolnosti, ale právě nyní v zájmu světlejší a prosperitní budoucnosti.